Zdravé prostředí v koupelně Verze z 21. 2. 2019, 17:47, kterou vytvořil DavidK (diskuse | příspěvky) (rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Koupelna, často spojená s WC, je prostor pro osobní hygienu, kde je vnějšímu prostředí vystavováno lidské tělo přímo a v podmínkách odlišných od zbytku obydlí (vlhkost, teplota). Proto prostředí v koupelně vyžaduje zvláštní péči a ochranu před znečištěním vzduchu, před elektrickým proudem a škodlivou chemií. Prostor musí být kvalitně osvětlen a správně vytápěn. Komfort při osobní hygieně má jednoznačně vliv na naší náladu i zdraví.

• V koupelně, sprchovém koutě či na WC nesmí být umístěny žádné plynové spotřebiče typu „A“, tedy takové, které využívající vzduch z vnitřního prostředí a také do něj odvádějí spaliny (sporáky, topidla)
• Vlhkost musí být odváděna nejlépe nuceným podtlakovým větráním (ventilátor). Při vlhkosti vzduchu 70 % a výše a na vlhkých plochách mohou vyrůstat plísně.
• Platné stavebně – technické normy počítají s tím, že teplota v koupelně je o něco vyšší, než v ostatních místnostech (24^o C) a vlhkost může dosahovat až 90 %. Tomu musí být přizpůsobeno vybavení a stavební materiály, např. použití sádrokartonových desek vhodných do vlhkého prostředí.
• Vhodnou volbou vytápění je podlahové topení, které může být napojeno buď na topnou soustavu, nebo je napájeno elektřinou. Elektrické topení je realizováno jako topná rohož nebo topný kabel zalitý v betonu nebo anhydritu. V koupelnách jde většinou o řešení s minimální akumulací tepla, vhodné pro přerušovaný provoz. Cena za instalaci se pohybuje okolo 1000 Kč / m².
• Typický doplňkovým zdrojem topení je topný žebřík. Ten kromě vytápění také umožňuje průběžné sušení ručníků. Topný žebřík může být také napojen na rozvod topné vody případně může být napájen elektricky a existuje i kombinace obojího (pro případy, kdy v létě není v provozu topná soustava).
• Sálavé panely jsou výborným zdrojem tepla do koupelny. Lidské tělo vnímá sálavé teplo podstatně intenzivněji než teplo předávané vedením. Sálavé panely pracují na principu produkce infračerveného tepelného vlnění. Jejich výhodou je, že tepelný výkon může být nasměrován téměř výhradně do prostoru, kde se člověk vyskytuje a ostatní části místnosti mohou zůstat chladnější. Vytápí se jimi tak vlastně právě a jen onen „osobní“ prostor. To je komfortní a šetrné. Topné panely bývají  k dispozici ve skleněném či keramickém provedení v mnoha designových variantách.
• Vysokoteplotní panely (infrazářiče) jsou vhodné tam, kde je potřeba rychle dosáhnout z nižších teplot komfortní parametry, ale trvale zde neklesá teplota pod 12^o C. Povrchová teplota zářičů je cca 300^o C a tyto spotřebiče tedy neprodukují viditelné světlo.
• Halogenové zářiče jsou vhodné pro nárazové a rychlé vytopení trvale nevytápěných a velmi chladných místností. Teplota povrchu halogenové trubice je až 2000^o C, a proto tyto trubice vydávají viditelné světlo.
• Osvětlení koupelny musí být v první řadě bezpečné. Z hlediska elektroinstalace je prostor koupelny rozdělen na 4 zóny. Zóna 0 je přímo prostor vany či sprchového koutu (10 cm nad vaničkou). Zóna 1 je prostor přímo nad vanou, umyvadlem či sprchovým koutem. V zóně 0 a 1 nesmí být žádné vypínače ani zásuvky na 240 V či osvětlovací tělesa napájená 240 V. Svítidla mohou být v zóně 2 (0,6 m od vany) a musí mít stupeň krytí alespoň IP x4 (stříkající voda).
• Jako základní barva pro osvětlení koupelen se doporučuje bílý teplý odstín (2800 – 3300 K barevné teploty). Pokud ale stojíte o výrazně moderní a čistý vzhled interiéru, volte naopak studenou chromatičnost (okolo 5000 K). Barvu světla je třeba sladit s vybavením. Pro dobrý pocit z vlastního vzhledu v zrcadle je vhodné volit žárovku s dobrou reprodukcí barev (je označována jako CRI nebo indexem Ra a informuje o ní výrobce daného zdroje světla). Hodnota indexu Ra by měla být větší než 90. Při instalaci osvětlení vč. bodových svítidel je třeba počítat s odrazy v zrcadlech. Vyhnout se ostrým odrazům můžeme pomocí opalizujících a matovaných krytů.
• Ke zdravému a komfortnímu používání koupelny přispívá také možnost bezpečného, pohodlného a úsporného nastavení teploty vody. Nejlepší volbou jsou termostatické baterie. Ty dokáží vyrovnávat rozdíly v tlaku a teplotě vody v potrubí (zejména u ohřevu pomocí bojleru nebo plynového přímotopného ohřevu) a udržují stálou teplotu vody.
• Velkou pozornost je třeba věnovat prevenci růstů plísní a jiných mikroorganismů. Ty opravdu nepříjemné s oblibou vyhledávají ta nejvlhčí místa. Proto udržujte podlahu v koupelně suchou a čistou. Mnoho vlhkosti se udržuje v různých plastových předložkách či jiných rohožích. Nechte je vždy dobře vyschnout na čerstvém vzduchu. Pokud to nejde, raději je nepoužívejte vůbec.
• Na zdravé prostředí v koupelně má vliv také koupelnová chemie, ať již jde o čistící/sanitární prostředky, tak i samotnou osobní kosmetiku. Nejagresivnější jsou prostředky na čištění odpadu a desinfekční chemie na vany, umyvadla a WC. Přípravkům s obsahem chloru a louhů se zkuste rovnou vyhnout. Produkují nebezpečné výpary, které mohou poškodit zdraví. Vybírejte čistící prostředky obsahující ocet či sodu. Na internetu je bezpočet námětů na přírodní bezpečnou alternativu chemie (například Sdružení Arnika, http://www.arnika.org), stejně jako na alternativu osobní kosmetiky. Ta klasická obsahuje látky, které mohou způsobovat alergie nebo jsou podezřelé i ze závažných dopadů na zdraví (např. laky na nehty a na vlasy). Vyhledejte si nabídku čisté certifikované biokosmetiky. Místo chemických osvěžovačů vzduchu používejte přírodní silice např. v ultrazvukových difuzérech.
• Na internetu také najdete rady na účinné prostředky proti plísním, které nejsou založeny na agresivních chemických látkách. Mezi ně patří například tea tree olej nebo extrakt z grapefruitových jadérek. Éterické oleje lze přidat také do destilovaného octa, abychom potlačili nepříjemný kyselý zápach.
• Koupelna by se neměla stát skladištěm domácí chemie. Tyto přípravky by měly být umístěny např. ve skříni v chodbě nebo v komoře (nikoliv společně s potravinami). Z obalů s čistícími prostředky se mohou uvolňovat škodlivé výpary, které se např. u kyselin a louhů mohou v podobě solí usazovat v okolí lahví. Tyto výpary také mohou způsobovat korozi.