Záchranné programy připravované pro ohrožené druhy živočichů jsou dvojího druhu. Vlastní záchranné programy určené pro druhy ohrožené vyhynutím a programy péče pro druhy, které nejsou ohroženy vyhynutím bezprostředně, ale patří k tzv. „konfliktním druhům“. Oba typy programů jsou připravovány obdobným způsobem a jsou i podobně zajišťovány organizačně. Liší se zejména v typu navrhovaných opatření (větší podíl administrativních, výzkumných a osvětových typů opatření u programů péče).
Výběr druhů, pro které jsou záchranné programy a programy péče zpracovávány je prováděn na základě stanovených kritérií . Texty programů jsou připravovány podle závazné osnovy, jejímž smyslem je zajistit jednotnost a úplnost zpracování záchranného programu. Všechny připravené záchranné programy a programy péče jsou oponovány nejméně dvěma nezávislými odborníky.
Podle zákona 114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny zajišťuje záchranné programy pro kriticky a silně ohrožené druhy Ministerstvo životního prostředí. V praxi to znamená schvalování seznamu druhů, pro něž má být program vypracován, schvalování závazných osnov a schvalování vlastních záchranných programů. Přípravou a koordinací záchranných programů byla Ministerstvem životního prostředí pověřena Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR). Na této činnosti se podílejí i pracovníci regionálních pracovišť – krajských středisek a správ chráněných krajinných oblastí. Přípravu nových záchranných programů i realizaci schválených programů zajišťují pod koordinací ředitelství AOPK ČR experti na příslušný druh (realizační tým). Na programu se dále podílejí pracovníci regionálních pracovišť AOPK ČR a krajských úřadů, kteří administrativně zajišťují provádění konkrétních opatření vykonávaných specializovanými firmami, nestátními neziskovými organizacemi a dalšími právnickými a fyzickými osobami. Ke každému záchrannému programu a programu péče je ustanoven tzv. poradní sbor – širší okruh odborníků a zainteresovaných osob, které se nejméně jedenkrát ročně na svolaných jednáních vyjadřují k průběhu realizace programu.
Záchranné programy popsané v samostatné části
Záchranné programy popsané v samostatné části
Informace o záchranných programech vodních organismů jsou zpracovány v samostatné části
Foto: Wikipedie
Záchranné programy navazují na základní i aplikovaný výzkum a praktickou ochranu.
Hnědásek osikový je kriticky ohroženým druhem řídkých a prosluněných listnatých lesů nížin a pahorkatin. Pro jeho ochranu je nutná zejména péče o vhodný biotop, kterým jsou raná sukcesní stadia lesů s nízkým zápojem stromového patra a bohatým bylinným i keřovým patrem. Proto je pro jeho záchranu potřeba obnovit tzv. výmladkové hospodaření (pěstování nízkých a středních lesů). Staré nálezy tohoto motýla jsou známy z řady míst v Čechách i na Moravě, v současnosti však přežívá v celé ČR jedna poslední populace v Polabí. Její početnost je navíc v současné době pod hranicí dlouhodobé udržitelnosti. Živnou rostlinou larev hnědáska osikového je v Čechách jasan ztepilý . Potravní spektrum solitérních housenek (po přezimování) však dosud není plně známo. Dospělci se živí zejména nektarem bíle kvetoucích keřů, např. svídy a kaliny. Pro všechna vývojová stadia je nejvhodnější polostín, kladoucí samičky pak preferují spíše vlhká a závětrná místa. Dá se říci, že tento druh stopuje raně sukcesní stadia lesů, není však schopen dálkových přeletů (disperzní vzdálenost max. 1 km), a proto vyžaduje poměrně rychlou obnovu (cca po 15-20 letech) těchto raných stadií biotopu na vzájemně propojených plochách. Navrhovaný záchranný program by měl zajistit zejména koordinaci péče o biotop tohoto motýla, která by vedla ke stabilizaci současné poslední české populace. V případě úspěšné stabilizace pak záchranný program počítá s repatriacemi druhu na vhodné, motýlem dříve obývané lokality
Sysel obecný patřil na našem území v minulosti k běžným druhům savců nižších poloh. V druhé polovině 20. století však došlo k strmému úbytku jeho početnosti, kdy v roce 2005 byl výskyt sysla obecného zjištěn pouze na 28 lokalitách ČR. Většina ze zjištěných populací byla izolovaná, měla velmi malou početnost a již touto skutečností byla ohrožena zánikem. Záchranný program byl v roce 2008 přijat Ministerstvem životního prostředí České republiky, dodatek k tomuto programu byl schválen v březnu 2016.
Aktivity prováděné v rámci jednotlivých opatření záchranného programu by měly především odstranit nebo alespoň zmírnit účinek faktorů, které výskyt sysla obecného v České republice ohrožují. Zcela zásadním opatřením je zajištění managementu na lokalitách sysla obecného v ČR, tj. vytvoření příznivých podmínek pro zachování a rozvoj stávajících populací tohoto druhu. Každoroční monitoring všech známých kolonií je nezbytný pro získání informací o vývoji jednotlivých populací sysla obecného a o faktorech, které je ovlivňují. K zajištění existence sysla obecného v ČR je nutné zvýšit početnost jeho celkové populace a alespoň zčásti zajistit komunikaci mezi populacemi. K dosažení tohoto záměru je nutné zvolit vhodné lokality s pravidelným managementem a založit na nich nové syslí kolonie, kdy zdrojem jedinců pro repatriační aktivity budou polopřirozené chovy. Pro úspěšnou realizaci záchranného programu je rovněž nutné doplnit poznatky o genetické variabilitě, demografii a parazitofauně populací sysla obecného na území ČR, což je náplní navržených výzkumných opatření.
Sysel obecný patřil na našem území v minulosti k běžným druhům savců nižších poloh. V druhé polovině 20. století však došlo k strmému úbytku jeho početnosti, kdy v roce 2005 byl výskyt sysla obecného zjištěn pouze na 28 lokalitách ČR. Většina ze zjištěných populací byla izolovaná, měla velmi malou početnost a již touto skutečností byla ohrožena zánikem. Záchranný program byl v roce 2008 přijat Ministerstvem životního prostředí České republiky, dodatek k tomuto programu byl schválen v březnu 2016.
Aktivity prováděné v rámci jednotlivých opatření záchranného programu by měly především odstranit nebo alespoň zmírnit účinek faktorů, které výskyt sysla obecného v České republice ohrožují. Zcela zásadním opatřením je zajištění managementu na lokalitách sysla obecného v ČR, tj. vytvoření příznivých podmínek pro zachování a rozvoj stávajících populací tohoto druhu. Každoroční monitoring všech známých kolonií je nezbytný pro získání informací o vývoji jednotlivých populací sysla obecného a o faktorech, které je ovlivňují. K zajištění existence sysla obecného v ČR je nutné zvýšit početnost jeho celkové populace a alespoň zčásti zajistit komunikaci mezi populacemi. K dosažení tohoto záměru je nutné zvolit vhodné lokality s pravidelným managementem a založit na nich nové syslí kolonie, kdy zdrojem jedinců pro repatriační aktivity budou polopřirozené chovy. Pro úspěšnou realizaci záchranného programu je rovněž nutné doplnit poznatky o genetické variabilitě, demografii a parazitofauně populací sysla obecného na území ČR, což je náplní navržených výzkumných opatření.
Hlavním cílem záchranného programu je zachování životaschopných populací užovky stromové ve všech třech známých, vzájemně izolovaných oblastech výskytu v ČR, tzn. v Poohří, v Podyjí a v Karpatech. Záchranný program byl přijat v roce 2008, dodatek k programu byl schválen v roce 2012.
Naplnění tohoto záměru by mělo být dosaženo realizací následujících opatření: