Posouzení zásahu do krajinného rázu

Základní charakteristika

V případě, že v otevřené krajině nebo v citlivém místě je navržena stavba nebo skupina staveb, pak by měla být posouzena z hlediska vlivu na krajinný ráz. Pojem krajina je vymezen Zákonem 114/1992Sb., o ochraně přírody a krajinya stejně tak ochrana krajinného rázu a významné krajinné prvky. Zásah do krajinného rázu snižující estetickou nebo jinou hodnotu krajiny je vždy posuzován orgánem ochrany přírody, který k němu vydává souhlas. Na ochranu krajinného rázu lze vytvořit v územním plánu regulativy, nebo vymezit celé cenné území vyhlášením přírodního parku se stanovenými regulativy.

Krajinný ráz je velmi přísně posuzován zejména na území chráněných krajinných oblastí a národních parků. Posouzení krajinného rázu je odbornou záležitostí pro mezioborové znalce a vyžaduje znalost problematiky a metodických postupů pro hodnocení krajinného rázu. Na území CHKO a národních Parků bývají často k dispozici studie krajinného rázu pro celou plochu, kde jsou vymezena zvláště citlivá a významná místa krajinného rázu, do kterých by se nemělo zasahovat.

Ochrana krajinného rázu vyplývá ze zákona 114/1992 Sb. (§ 12). Nejdůležitější je, že je zde stanoveno, že k zásahu do krajinného rázu, který snižuje jeho hodnotu musí být vždy vydán předběžný souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny. Bez tohoto souhlasu nelze vydat územní rozhodnutí nebo stavební povolení k činnosti.

Krajinný ráz je zde chápán jako souhrn estetických, historických a jiných charakteristik krajiny. Negativní zásahy do krajinného rázu jsou posuzovány studiemi zásahů do krajinného rázu, které jsou vytvářeny podle metodiky vytvořené a zpracované kolektivem autorů (Vorel a kol.) a vydané fakultou architektury ČVUT Praha, vycházející z praxe a maximálně objektivizující hodnocení rysů a charakteristik krajinného rázu narušených stavbou nebo činností.

Zásah do krajinného rázu je většinou vytvořen záměrem nebo činností, která nějak naruší a sníží hodnotu jednotlivých charakteristik krajinného rázu v rámci krajinného místa i oblasti s typickými znaky krajiny. Předběžně může rozsah zásahu (podle velikosti zásahu i rizika pro zničení krajinného rázu) do krajinného rázu v daném místě posoudit orgán ochrany přírody a tím je pověřená obec III. stupně nebo správa CHKO nebo NP.

V případě, že je nedostatek podkladů pro posouzení krajinného rázu a jde o komplikovanou záležitost, pak je nutno zajistit odborné posouzení krajinného rázu, které zajišťuje orgán státní správy nebo investor ve shodě. Posouzení musí být dle metodiky a nezávislé, tak aby na základě něj mohl být vydán souhlas nebo nesouhlas orgánu OPaK.

Tento souhlas je chápán jako předběžná otázka územního řízení a není možno vymáhat za jeho neudělení soudně odškodnění. V případě, že je připravována nebo dokonce realizována stavba, či záměr (např. nová otvírka těžby nerostů) v rozporu s ochranou krajinného rázu, pak je nutno prověřit, zda byl vydán souhlas k zásahu do krajinného rázu a za jakých podmínek.

V případě, že byl souhlas opominut, pak je nutno pozastavit platnost územního rozhodnutí a zahájit řízení. V případě, že je stavba-záměr připravována, pak je investor nucen si stanovisko k územnímu řízení zajistit a případně i doložit velikost zásahu do krajinného rázu a jeho kompenzaci doložit odbornou studií zásahu do krajinného rázu dle platné metodiky.

Principiálně platí, že negativní zásah do krajinného rázu souvisí přímo s kvalitou a zachovalostí krajiny v daném místě a s plošným rozsahem záměru, stejně jako s jeho hmotnostním řešením. V případě rozporu mohou účastníci v řízení vystoupit se studií prokazující jiná nebo jinak vyhodnocená fakta, rozhodnutí je vždy na orgánu ochrany přírody, ale je napadnutelné i soudně rozporovatelné (v případě, že není jasný větší veřejný zájem na navrženém záměru převyšující nad zájmem ochrany krajiny).

Praxe

I přes poměrně značnou rozpracovanost metodiky je tato oblast hodnocení – posuzování krajinného rázu obecně úřady podceňována a rozhodnutí o souhlasu často vydávají osoby hluboce nekompetentní a to i na Správách CHKO a NP, které mají zároveň rozbujelé podpůrné struktury. Stanoviska vydaná ke stavbě dvěma úřady se tak značně liší a je v nich kladen důraz na zcela jiné charakteristiky krajiny.

Je nutno podotknout, že hodnocení krajiny a krajinného rázu uvnitř města je z hlediska původního záměru zákona 114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny nonsens – nesmysl, ale přesto je a zejména v Praze hodnocení krajinného rázu vyžadováno, přestože regulativy mají být stanoveny v územních plánech.

V případě podivných hodnocení krajinného rázu lze zpracovat protiposudek, protože někteří z projektantů lehko podléhají dojmu, že krajinný ráz lze i tabulkově vyjádřit subjektivně, bez objektivní složky v hodnocení, to ovšem právě dalším posudkem lze vyhodnotit. V CHKO a NP jsou přísnější kritéria a větší standardizace

Zdroje a reference

• Metodika hodnocení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny území na krajinný ráz – Vorel a kol., FA ČVUT Praha
• Problematika krajinného rázu na webu AOPK ČR

Zákony a předpisy

• Zákon 114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny