Plísně

Plísně jsou vícebuněčné nebo jednobuněčné organismy s heterotrofní výživou. Živiny získávají absorbcí z okolního prostředí. V přírodě plní nenahraditelnou roli destruentů a podílí se významně na koloběhu látek a energie.

Nepatrná část plísní se přizpůsobila k parazitizmu jiných organismů včetně člověka .

Jak již bylo uvedeno, plísně jsou mikroskopické houby, které rostou všude tam, kde je dostatek vlhkosti. Při růstu vytvářejí reprodukční orgány, ze kterých uvolňují do okolního ovzduší spory (rozmnožovací částice). Ty jsou velmi malé a lehké a tak jsou unášeny vzduchem na velké vzdálenosti. Ve venkovním prostředí rostou nejčastěji na rostlinném odpadu a v půdě. Ve venkovním ovzduší se vyskytují převážně od jara do podzimu. V závislosti na vlhkosti může být koncentrace spor plísní až několik desítek tisíc v metru krychlovém vzduchu. Uvnitř budov mohou plísně růst a rozmnožovat se na zdech nebo i předmětech. Viditelné porosty těchto mikroskopických hub jsou doprovázeny zvýšenou koncentrací spor plísní v ovzduší .

Plísně jsou typické svojí rozkladnou činností. Jejich enzymatické vybavení jim umožňuje fungovat ve funkci dekompozitorů – organizmů schopných rozkládat jakýkoli substrát. Jsou schopny obývat nejrůznější prostředí po celém světě. Z hygienického hlediska tyto organizmy znečišťují lidské životní prostředí a svými metabolity, i přímou působností, mohou ohrožovat zdravotní stav lidské populace.

Zvýšený výskyt plísní v životním prostředí potencuje možnost jejich výskytu v bytech a domácnostech. Plísně jsou nenáročné na živiny, daří se jim ve vlhkém prostředí, nepotřebují k růstu světlo. Díky svému enzymatickému vybavení využívají jako zdroje živin nejrůznější materiály – nábytek, podlahové krytiny, omítky, zdivo, sklo nebo dlaždice znečištěné organickými zbytky. Rostou v širokém rozmezí teplot a dovedou si vhodně upravit pH substrátu, v němž rostou.

Plísně jsou viditelné jako různobarevné nárosty – bílé, zelené, krémové, žluté, modré, černé nebo šedé – podle druhu plísně. Zbarvení je způsobeno pigmenty, zbarvené jsou i spory. Základ těla plísní tvoří houbové vlákno (hyfa), které se složitě větví v podhoubí (mycelium). Z rozmnožovacích orgánů, které v bytech a domácnostech z mycelia vyrůstají, se uvolňují výtrusy (spory).

Znázornění životního cyklu plísní :

1 – spora, 2 – naklíčená spora, 3 – hyfa, 4 – mycelium, 5 – mycelium s rozmnožovacími orgány, 6 – rozmnožovací orgán s uvolňujícími se sporami

Spory jsou lehké a uvolňují se velice snadno. Kontaminují další předměty a prostory. Ze spory vyklíčí vlákno, které se za příhodných podmínek rozrůstá v hyfu. Plísně se šíří také rozrůstáním hyf a jejich úlomků .

Kromě toho, že plísně poškozují byt a zařízení bytu, mohou vážně ohrozit lidské zdraví. Spory, uvolňované z nárostů plísní do ovzduší, vyvolávají u vnímavých jedinců přecitlivělost (alergii), projevující se nejčastěji jako průduškové astma nebo alergická rýma. Konzumace zaplísněných potravin přináší riziko otravy plísňovými jedy (mykotoxiny).

Mykotoxiny představují sekundární toxické metabolity plísní, které patří mezi významné toxiny přírodního původu. Jedná se o strukturně odlišné komplexní organické sloučeniny, které na úrovni plísní slouží jako jejich prostředek v boji o potravu a prostor pro život. V současné době je do této skupiny řazeno více než 300 látek jejihž toxikologické charakteristiky jsou předmětem neukončeného, aktuálně probíhajícího výzkumu. Konkrétně se uvádí prozkoumaných více než 100 mykotoxinů a okolo dvou set potenciálních plísňových producentů. Navíc jednotlivé varianty téhož druhu plísně se od sebe dle konkrétních podmínek mohou ve schopnosti produkovat toxiny lišit .  Mykotoxikózy jsou historicky popisovány již od starověku, i když úloha mykotoxinů v patogenezi chorob člověka byla zjištěna až mnohem později . Mykotoxiny představují významnou skupinu nefrotoxických látek .

I když toxinogenní mikromycety a mykotoxiny působí především v potravinách a jsou příčinou tzv. dietární expozice, některé spóry plísní obsahují rovněž mykotoxiny a mohou vyvolat akutní toxickou reakci a mají mutagenní, teratogenní, karcinogenní a estrogenní efekt. Při růstu plísně produkují těkavé organické látky, některé z nich člověk vnímá jako plísňový zápach. Tyto látky mohou poškozovat sliznice dýchacích cest, dráždí oči, v nose a krku, způsobují bolesti hlavy a podráždění pokožky .

Současná lidská populace je charakterizována sníženou obranyschopností, a je prokázáno, že kterýkoli saprofytický druh plísně může u citlivých jedinců vyvolat příznaky mykotických onemocnění. Plísně pronikají do těla člověka dýchacím nebo zažívacím traktem. Rizikové je především prostředí, které ve vzduchu obsahuje zvýšené množství plísňových spór. Ty mohou společně s úlomky houbových hyf (vláken) působit jako alergeny – mohou vyvolávat tzv. mykoalergózy. U člověka způsobují rýmu, kašel, bronchitidu, zhoršují průběh onemocnění dýchacích cest. Jako alergeny působí rovněž tzv. volatilní mykotoxiny – těkavé látky produkované plísněmi do okolí. Mohou být příčinou bolestí hlavy, podráždění sliznic nosu, očí a uší, mohou se spolupodílet na vyvolání zvýšené únavy. Sekundární metabolity plísní (např. aflatoxiny) mohou vyvolávat chronická až akutní onemocnění charakteru mykotoxikóz i pozdních účinků typu zhoubného bujení. Mezi nejčastěji se vyskytující zástupce plísní v interiérech patří:

• Mycelia sterilata – vytvářejí pouze myceliální porosty rozmnožující se vegetativně úlomky vláken, shluky buněk či sklerociemy. Napadají především potraviny (ovoce, zelenina) ve skladech a sklepích
• Absidia – vytvářejí porosty na potravinách s tmavě zbarvenými sporangii. Jejím druhům vyhovují vyšší teplotní podmínky, některé z jejich druhů mohou být patogenní.
• Verticillium – vytvářejí bílé nebo světle zbarvené porosty s mohutným vzdušným myceliem. Jsou známy saprofytické i parazitické druhy, žijící na organických zbytcích, dřevinách i potravinách.
• Mucor – vytváří bíle až tmavě zbarvené porosty, teplotní optimum pro růst se pohybuje mezi 35 – 40^oC. Pro některé živočichy je patogenní, u člověka byl izolován ze sputa při zánětu průdušek, bývá uváděn jako původce otomykózy. Je producentem mykotoxinů.
• Alternaria – druhy tohoto rodu jsou rozšířeny v přírodě na rostlinných zbytcích, v půdě i na živých rostlinách. Některé druhy žijí na povrchu listů, stonků i na povrchu rostlin. Tvoří nízké černošedé sametové porosty, v běžném prostředí se chovají jako saprofyté nebo fakultativní parazité. Jedná se o přirozené rozkladače potravin všeho druhu, jejich zástupci byly izolováni z ran živočišných těl i psychrofilní mikroflóry.
• Aspergilum - druhy tohoto rodu parazitují především na potravinách, jako produkty svého metabolismu uvolňují aflatoxiny. Jejich metabolismem dochází ke snížení biologické hodnoty potravin, současně se jako toxinogenní mikromycety produkcí mykotoxinů negativně podepisují na zdraví člověka. Produkované toxiny mohou vyvolat mykotoxikózy u člověka i hospodářských zvířat. Jedná se o velmi adaptabilní skupinu hub, rozšířenou ve všech možných klimatických i substrátových podmínkách. V „zaplísněných“ prostorách zvyšují nebezpečí sekundární kontaminace potravin houbami a následně mykotoxiny.
• Penicillium – je rod druhově velmi bohatý, je celosvětově rozšířen v půdě i na různém organickém substrátu. Kladný význam těchto druhů je v produkci antibiotik i jiných organických látek, které spolupůsobí při zrání některých sýrů nebo salámů, negativní v hnilobných procesech na plodinách, v produkci mykotoxinů a ve vyvolávání alergických onemocnění u některých lidí.
• Humicola – plíseň vyskytujícíse se v půdě
• Rhisopus – velmi rozšířený, vyskytuje se často na ovoci, kde působí hnilobu. Některé druhy jsou známy jako patogenní pro některá zvířata i člověka. Dovedou zkvašovat cukernaté roztoky a pro tuto vlastnost se, zvláště v Orientě, využívají při výrobě různých alkoholických nápojů.
• Papulaspora – druhy tohoto rodu se obvykle vyskytují v půdě. Některé též na exkrementech, zbytcích obilovin a na šrotu.

Pro plísně můžeme najít stacionární vnitřní zdroje (kolonie plísní na stěnách, potravinách, pokojových rostlinách) a jejich množství vykazuje mj. závislost na ročním období a počasí . Příčiny rozvoje plísní v bytech lze pak spatřovat jednak ve stavebních závadách a dále v nevhodném užívání bytu. Stavební závadou je nejčastěji zatékání vody do objektu, ať už střechou nebo netěsnostmi kolem oken, vzlínání půdní vlhkosti nebo kondenzovaná vodní pára z ovzduší v místě kde je snížená tepelně-izolační schopnost části obvodové konstrukce tzv. "tepelný most". V těchto případech dochází k přísunu vody do zdí většinou dlouhodobě, mnohdy i v malém množství Do skupiny stavebních závad lze zařadit i různé havárie jako prasklé vodovodní potrubí, vedení kanalizace či vyplavení sousedy. V těchto případech je naopak přísun vody do zdí většinou jednorázový a velký. K nevhodnému užívání bytu, v jehož důsledku rostou plísně na zdech, patří zejména činnosti spojené s vytvářením vodní páry, jako je vaření, praní a sušení v kombinaci s nedostatečným větráním. Pára, která není odvětrána, na zdech kondenzuje a posléze se do zdí vsakuje. Růst plísní v bytech je ovlivňován i nedostatečným či nárazovým vytápěním bytu a neprováděním řádného úklidu. Především zvýšení cen za vytápění vede k tomu, že se v domácnostech méně topí a málo větrá. To, že nepohybující se vzduch podporuje růst plísní je vidět v rozích, koutech a za nábytkem, kde rostou plísně v takových bytech nejčastěji. Právě pohybující se vzduch pomáhá zdivo vysušovat. Bohužel, stále častěji je v bytech sušeno prádlo, což je další z příčin rozmnožování plísní v bytech stejně jako nadbytečné užívání zvlhčovačů vzduchu. Plísně jsou časté i v bytech s plastovými okny, v bytech s nevhodně provedenými stavebními úpravami nebo v těch domácnostech, kde je příliš mnoho často zalévaných květin. K nevhodně užívaným bytům lze zařadit i byty málo užívané, to je málo vytápěné a nedostatečně větrané, nebo s nevhodnou stavební úpravou (např. zasklení lodžií). Významným faktorem pro rozvoj plísní je i předčasné užívání novostaveb s nerespektováním doporučené frekvence větrání .

Omezení růstu plísní

Pro omezení výskytu plísní je především důležité vytvořit odpovídající prostředí, kde plísně mají minimální podmínky pro růst. Toho lze dosáhnout: ===

• dostatečným přirozeným vyschnutím novostaveb před jejich uvedením do provozu
• volbou vhodného tvaru stavby (střecha zajišťující rychlý odvod vody)
• dobře provedenou hydroizolací a drenáží budovy
• péčí o střešní krytinu, udržováním funkčních okapů a dešťových svodů
• zakrytím komínů (vlhkost zdiva vstřebaná nezakrytým, nepoužívaným komínem představuje vlhkostní rezervoár, který se vysušuje i několik let)
• udržováním funkčních rozvodů vody a kanalizace
• pravidelnou kontrolou ústředního topení a vodovodních baterií (těsnost kohoutků)
• rychlou a včasnou opravou závad vzniklých v rozvodech (zamezí se dlouhodobému úniku vody nebo splašků do zdiva)
• instalací účinného odsávacího zařízení v kuchyních a koupelnách (odvádí vlhký vzduch z budovy)
• použitím preventivních konzervačních prostředků proti výskytu plísní (nátěrové hmoty, barvy, ochranné přípravky na dřevo a zdivo)
• velmi důležitým faktorem zabraňujícím růstu plísní je větrání – proudění vzduchu vývoji plísní zabraňuje, větrat je nutno pravidelně a dostatečně intenzivně, místnosti bez oken a skříně vestavěné do zdi je třeba opatřit větracím systémem .

Pokud jsou potraviny, které pro plísně představují vhodný živný substrát, napadeny plísní, kazí se a snižuje se jejich biologická hodnota. Navíc mohou obsahovat plísňové jedy (mykotoxiny). Je třeba zaplísněné kompoty, džemy a zavařeniny apod. zlikvidovat celé (ne pouze viditelně plesnivou část), plesnivé potraviny nevykrajovat a následně nekonzumovat, případně dále nezpracovávat (mykotoxiny se varem neničí).

K odstranění plísní se používají fungicidní (protiplísňové) přípravky, které jsou účinné jen tehdy, je-li vhodně zvolený přípravek správně aplikován.Protiplísňový prostředek se volí (nejlépe po konzultaci s odborníkem) podle rozsahu postižení, druhu postiženého materiálu a prostředí, kde se plíseň vyskytuje. Ošetřené plochy a povrchy všech předmětů, které přicházejí do styku s potravinami, je nutno po mechanické očistě omýt pitnou vodou. V případě zaplísnění velkého rozsahu je vhodné obrátit se na specializovanou firmu, která provede odborný zásah. Na narostlou plíseň na stěnách je vhodné použít k prvnímu dezinfekčnímu zásahu přípravky s fungicidními (protiplísňovými) účinky. Základní postup pro odstranění plísní ze stěn a dalších ploch lez shrnout do několika kroků

• Podle rozsahu plísně je nutné volit optimální aplikaci protiplísňového prostředku - postřik, omytí, otření včetně různých kombinací těchto postupů, a postup provádět i opakovaně.
• Mechanicky odstranit po aplikaci protiplísňového prostředku zbytky plísně (dle individuální situace volit nejvhodnější způsob - škrábání, otlučení na omítku).
• Plíseň nikdy neodstraňovat za sucha před aplikací přípravku, aby nedošlo k rozptýlení spór.
• Odstranit primární příčiny (stavební či teplotně vlhkostní poměry), které zajišťují vhodné podmínky pro rozvoj plísní.
• Na zaschlé plochy je vhodné aplikovat přípravky k preventivní ochraně proti plísním ve formě nátěrů před malbou i přímo na omítku.
• Zajistit vhodné proudění vzduchu (intenzivní a časté větrání) .

Mějte na paměti, že trvalé odstranění plísně je možné až po zjištění primární příčiny vzniku plísně a jejím odstranění!

.