Jeskyní se rozumějí podzemní prostory v hornině vzniklé působením přírodních sil, součástí jeskyní jsou také jejich výplně a dutinu a výzdoba. Ochrana jeskyní vychází ze zákona o ochraně přírody a je zajištěna z dikce zákona. Jeskyně nejsou součástí pozemku nad nimi a jsou nezcizitelným bohatstvím státu – nejsou tedy předmětem vlastnictví. V případě objevení jeskyně v průběhu těžby jsou těžaři povinni zastavit dobývací práce a vyčkat zdokumentování a zmapování jeskyně a také dalšího souhlasu s činností z hlediska ochrany přírody a krajiny.
Ochrana jeskyní vyplývá zejména z 114/1992 Sb. (§ 10). Uvedený § 10 stanovuje vše potřebné pro zachování a průzkum jeskyní a stanovuje i podmínky souhlasu k průzkumu jeskyně (vědeckému) a také podmínky k zásahu do prostředí jeskyně.
Na základě zákona 114/1992 Sb. (§ 61) jeskyně nejsou předmětem vlastnictví, ani součástí pozemku.
Na základě zákona 114/1992 Sb. (§ 64) a možných poškození může být omezen vstup do jeskyně a vyznačena jiná cesta.
Omezení a zákazy jsou regulovány u jeskyní také rozhodnutími orgánu ochrany přírody a krajiny (OPaK), kterými jsou krajské úřady a Správy CHKO a NP.
V případě, že je objevena nová jeskyně, tak je nutno získat souhlasu k jejímu průzkumu a zaměření, správu jeskyně zajistí kompetentní součást organizačních jednotek státu. V případě objevení nebo devastování jeskyně jde o zajištění ochrany jeskyně v plném rozsahu, jeskyni není dovoleno bez povolení zkoumat případně dále těžit. Nejúčinnější je oznámení správě jeskyní a ochraně přírody a pak zajištění vstupu do jeskyně tak aby byl uzamykatelný. Výzkum v případě lomů zajistí těžař a jinde pak kompetentní orgán ochrany přírody a krajiny.