Invazní a nepůvodní druhy vodních organismů

Invazní a nepůvodní druhy vodních ekosystémů

Nepůvodní druhy mohou působit problémy, když se stanou invazními. To znamená, že se aklimatizují na nové podmínky a začnou se šířit i do jiných biotopů, než kam lidé zamýšleli. Jedná se o druhy jak přenesené přes hranice biogeografických oblastí nějakou lidskou činností, tak přirozeně se šířící ze svých původních areálů. K přenosu vodních organizmů dochází především stavbou průplavů a propojením sousedících (původně oddělených) říčních systémů, nelegálním dovozem a vývozem druhů organizmů, lodní dopravou, hospodářským využitím druhů v rybářství, narušením ekologické stability biotopů resp. změnou přírodních podmínek.

Jak mohou nepůvodní organismy negativně ovlivňovat původní společenstva?

• invazní druhy vytlačují druhy původní a mění tak přirozenou strukturu společenstev
• křížením příbuzných druhů, dochází k vyřazení unikátních genotypů a ke stírání rozdílů mezi těmito druhy (viz níže: šíření kříženců kachny divoké)

Invazní druhy ve vodních ekosystémech mají významný vliv z důvodu časté izolace sladkovodních společenstev. Zejména rybí druhy bývají často vysazovány do prostředí, ve kterém se přirozeně nevyskytují. Invazní druhy jsou zpravidla mnohem oportunističtější a agresivnější než druhy původní. Vlivem konkurence či přímé predace tak původní druhy mohou až vyhubit.

Současný stav v oblasti invazí v ČR

1. Rostlinné druhy:

Situace v oblasti invazních druhů vyšších rostlin je díky dlouhodobému výzkumu dobře známa. Mezi nejvýraznější invazní druhy břehových porostů lze zahrnout asijské křídlatky (Reynoutria spp., 3 druhy), severoamerické druhy hvězdnic (Aster spp.) a některé druhy netýkavek, konkrétně netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), šířící se hojně zejména podél vodních toků.

2. Živočišné druhy

Nejčastějším důvodem introdukcí je komerční chov užitkových a lovných zvířat a v neposlední řadě neuvážené vysazování nových druhů. Nejvíce informací o šíření a vlivu nepůvodních druhů je dosud shromážděno u obratlovců. Jedním z nejčastěji zmiňovaných druhů savců v souvislosti s invazemi v rámci vodních ekosystémů zůstává norek americký (Mustela vison). Tento severoamerický druh byl chován z komerčních důvodů jako kožešinové zvíře v několika zemích Evropy i na území dnešní ČR. Byl jednak úmyslně vysazen a částečně unikl z lidské péče neplánovaně. Jeho současné šíření jednak znemožňuje návrat původního norka evropského (Musela lutreola), jednak negativně působí predací na ohrožené druhy živočichů jako je rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) nebo užovka podplamatá (Natrix tessellata).

Nebezpečným jevem může být záměrné vysazování kříženců kachny divoké (Anas platyrhynchos) a zdomácnělých forem do volné přírody. Jedná se v podstatě o trvalou, člověkem podporovanou invazi kříženců. I když je větší část těchto jedinců každoročně na podzim slovena, část se úspěšně kříží s původní volně žijící populací a poškozuje tak genetický potenciál druhu v rámci celé Evropy. Zavlečený asijský druh ryby střevlička východní (Pseudorasbora parva) je konkurenčním druhem drobných kaprovitých ryb a vytlačuje např. slunku obecnou (Leucaspius delineatus). Z bezobratlých je nejvíce prozkoumán dopad invaze severoamerických raků: raka signálního (Pacifastacus leniusculus), který byl importován ze Švédska a vysazen pro komerční produkci, a raka pruhovaného (Orconectes limosus), pravděpodobně samovolně rozšířeného po Labi ze sousedního Německa.

Nejdůležitějším principem ve vztahu k šíření invazních a nepůvodních druhů je princip opatrnosti.

Zdroje a reference

• Zákon 114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny
• Vyhláška MZe 215/2008Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů