Obecná druhová ochrana zajišťuje s výjimkou přesně vymezených případů ochranu všech druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Ty jsou chráněny před záměrným i mimovolným ničením, poškozováním i odchytem, který by mohl vést k ohrožení existence příslušných druhů nebo k narušení jejich rozmnožovacích schopností. Důležitým pravidlem obecné druhové ochrany je omezení záměrného křížení (tzv. hybridizace, nebo bastardizace) a následného rozšiřování takových kříženců, a také omezení záměrného rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů do volné krajiny (tzv. introdukce).
V roce 2004 přijala ČR do svého právního řádu pravidla EU pro zavádění soustavy chráněných území NATURA 2000. Jedna ze dvou klíčových směrnic (Směrnice o ochraně volně žijících ptáků – 79/409/EEC) požaduje ochranu volně žijících ptáků.
Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny tak například výslovně zakazuje
Kvůli přijetí soustavy NATURA 2000 bylo potřeba zohlednit a posílit ochranu některých typů přírodních stanovišť a druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Směrnice o ochraně přírodních stanovišť a volně žijící fauně a planě rostoucí flóře – 92/43/EEC).
Zvláštní druhová ochrana se v podmínkách ČR zaměřuje na druhy rostlin a živočichů, které jsou v rámci národní flóry a fauny ohrožené nebo vzácné a které obvykle bývají vědecky nebo kulturně mimořádně významné. Zvláště chráněné druhy jsou zařazeny do seznamů, kde se podle stupně ohrožení člení na druhy:
Seznam zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů je v příloze č. 2 Vyhlášky MŽP 395/1995 Sb., doplněn je Vyhláškou 175/2006 Sb.. Nelze opominout ani „naturovou“ vyhlášku 166/2005 Sb..
--Luboš Bartoš 12. 09. 2015, 22:57 (CET)