CHKO Blaník byla vyhlášena výnosem ministra kultury ČSR 29. prosince 1981. Jedná se o nejmenší CHKO v CR (40 km2). Leží na území Vlašimské pahorkatiny a nejvyšším bodem je vrchol Velkého Blaníku (638 m n. m.). Zhruba polovinu rozlohy pokrývají lesy.
Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídel, kulturní a historické stavby a místní zástavba lidového rázu.
Důvodem vyhlášení chráněné krajinné oblasti (CHKO) Blaník byla a zůstává ochrana typické středočeské krajiny. 1/3 rozlohy CHKO Blaník tvoří lesy, nalezneme zde velké lány orné půdy i malé mokřadní louky. V CHKO jsou větší vodní plochy i malé rybníčky s vedlejšími tůňkami. Krajinou protéká řeka Blanice i větší a menší potoky.
V CHKO Blaník najdeme místa chladná s vrcholovým klimatem i teplé výslunné stráně. Vyskytují se zde skalnaté srázy i malé "pouštní přesypy" (PP Roudný, ležící nedaleko hranic CHKO). Krajina zůstala i přes postupující rozvoj průmyslu zemědělskou, s pestrou mozaikou polí a luk, lemovanou mezemi, alejemi a polními remízy.
Sídelní struktura si dodnes uchovala neopakovatelný kolorit. Kromě větších sídel jsou po krajině roztroušeny samoty a menší vesničky. Městečka doplňují venkovské zámky, v řadě sídel se dochovaly lidové stavby. Dochovalá je i struktura drobných sakrálních staveb u polních cest, dnes stále využívaných. Kraj pod Blaníkem je proto stále více vyhledáván návštěvníky z domova i ze zahraničí.