CHKO bylo vyhlášeno v roce 1980, nachází se na česko-slovenském pomezí a má rozlohu 747 km2. Na slovenské straně hranice navazují Biele Karpaty. CHKO Bílé Karpaty bylo 15.4. 1996 zařazeno organizací UNESCO mezi evropské biosférické rezervace v rámci programu Člověk a biosféra (MAB).
„Posláním (chráněné krajinné) oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření, včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu.“
Hlavním předmětem ochrany přírody v CHKO Bílé Karpaty jsou květnaté louky a dále prales na Velké Javořině (970 m n. m.) i staré bučiny kolem Vlárského průsmyku. Oblast Moravských Kopanic představuje vzornou ukázku, jak člověk svou činností vytvořil malebný krajinný ráz. Na květnatých loukách se vyskytuje řada vzácných rostlinných a živočišných druhů, mezi nimi i plané orchideje, kosatce, mečíky a ze živočichů velké množství druhů motýlů, brouků a jiného hmyzu. V národní přírodní rezervaci Čertoryje napočítali botanici přes 70 různých druhů rostlin na ploše 1,5 x 1,5 m, čímž patří bělokarpatské louky k nejbohatším v Evropě. Ochrana luk spočívá především v jejich pravidelné údržbě - každoroční kosení a uklízení sena. Bez tohoto tzv. managementu by louky zarůstaly křovinami a trávami, které by vytlačily vzácné byliny a tím i hmyz.
Bílé Karpaty jsou bílé díky působivým skalním výchozům hornin (zejména křídových vápenců). Jedná se o hornatinu s nejvyšším vrcholem Velkou Javořinou (970 m n.m.), která je nejzápadnější částí pohoří Karpat.
Celá století na vývoj přírody zde působila zemědělská činnost, která přírodě vtiskla svébytný charakter. Nejcennějším takovým biotopem jsou místní květnaté (orchidejové) louky.
Jelikož se jedná o rozlehlou oblast, najdeme zde řadu rozličných biotopů - jak teplomilné šípákové doubravy na osluněných stanovištích, ve vyšších polohách pak například bukové lesy, květnaté louky nebo například teplomilná stepní travní společenství.