Škodliviny uvolňované z materiálů

V minulých desetiletích byl zájem o zdravotní nezávadnost bytů orientován na základní hygienicko – sanitární požadavky. Současnost však přinesla mj. explozivní používání chemických látek v budovách – v nových konstrukčních materiálech, nábytku, a dalších zařízeních a v zintenzivnění používání chemických čistících, úklidových a desinfekčních prostředků.

V kombinaci s omezeným větráním interiérů motivovaným snahou šetřit teplem tato skutečnost vedla ke kumulaci uvedených látek ve vnitřním ovzduší. V interiérech dnes můžeme identifikovat tisíce látek, většinou v podprahových koncentracích, známých toxikologických účinků. Některé zdroje uvádějí, že v domácnostech jich lze identifikovat asi 2 000, v běžné domácnosti se jich vyskytuje kolem 50 . Obavy obyvatel o zdraví mohou v tomto případě vést až k projevům chemofobie . Společně jsou tyto látky označovány symbolem VOC. Těkavou organickou látkou (VOC) je jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 20 °C má tlak par 0,01 kPa nebo více nebo má odpovídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití) .

Pro současné interiéry je tedy typické zastoupení široké škály materiálů uvolňujících do ovzduší pestré spektrum látek, ať se jedná o stavební prvky, vybavení nábytkem, předměty běžného užívání, přípravky „bytové chemie“, kosmetiku apod. Například při identifikaci organických látek ve vnitřním prostředí škol bylo nalezeno 49 sloučenin. Téměř ve všech proměřovaných prostorách byl identifikován etanol, aceton, benzen, toluen, etylbenzen, xyleny, propan, propen, butan a izobutan, frekvence výskytu ostatních látek byla nižší. Při hodnocení úniku těkavých organických látek (VOC) z materiálů (nábytek) byly mezi jednotlivými komponenty VOC nalezeny látky charakteru terpenů. Jejich koncentrace se při experimentálních klimatických podmínkách (23^oC, 45 % relativní vlhkosti vzduchu, rychlost proudění vzduchu 0,1 m/s) pohybovaly řádově v jednotkách μg.m^-3. Složení vzduchu v interiérech, vybavených nábytkem z dřevotřískových materiálů pak paradoxně napodobuje vnější ovzduší, zatížené emisemi z technologií.

U některých z nich, např. u benzenu lze předpokládat infiltraci z venkovního ovzduší, v ostatních případech se s největší pravděpodobností jedná o společné působení venkovních a vnitřních zdrojů, kdy vnitřní zdroje se ukazují jako významnější. Těkavé organické sloučeniny (VOC) jsou významnou skupinou polutantů ovzduší, které byla nalezeny v nižších vrstvách atmosféry všech velkých měst a průmyslových center . 

Z venkovních zdrojů se jedná například o kontaminanty, jako jsou látky uvolňující se z výfuků motorových vozidel, větrací otvory a stavební komíny z koupelen a kuchyní. Do budovy mohou takové látky vniknout prostřednictvím špatně umístěných větracích otvorů, oken apod. Nebezpečné látky, jako je radon, formaldehyd, azbest, prach a olověné nátěrové hmoty mohou pronikat do budovy špatně umístěnými otvory pro přívod vzduchu. Hlavními vnitřními zdroji VOC jsou zejména lepidla, čalounění, koberce, kopírovací stroje, dřevěné výrobky, pesticidy, čisticí prostředky atd. Chemickou kontaminaci zvyšují také tabákový kouř, vedlejší látky, které vznikají při spalování ze sporáků, krbů a prostorových ohřívačů, syntetické vonné látky obsažené v přípravcích osobní hygieny nebo v chemických čisticích přípravcích .

Jak již bylo uvedeno. těkavé organické látky se za běžných podmínek snadno vypařují a přecházejí do plynného stavu. Mají typické a výrazné aroma, které může být příjemné (vůně) nebo nepříjemné (zápach). Mnohé VOC známe z přírody – látky ze skupiny terpenů (mentol, pižmo, kafr, vonné látky v koření a ovoci), jiné jsou vyrobené uměle (toluen, aceton, limonen, formaldehyd, benzen, chloroform, styren, ftaláty a další). Tyto látky jsou obsažené v kosmetických přípravcích, čistících prostředcích, desinfekcích, rozpouštědlech, osvěžovačích vzduchu, ve vůních, vonných tyčinkách, hnojivech, vybavení domácnosti (elektronika, elektrické spotřebiče, nábytek, čalounění), ve stavebních materiálech (pěnové izolace, lepidla, barvy, dřevotříska, podlahoviny aj.). Typickými zdroji VOC v domácnostech jsou čisticí, mycí a ošetřovací prostředky, barvy, laky, ředidla, lepidla (parketová, kobercová, tapetová apod..), vonné látky, vonné svíčky a vonné oleje, masivní dřevěný nábytek z borovice a smrku.

Celou řadu chemických látek, i když v malých koncentracích, si sami do prostoru vnášíme kosmetikou, úklidovými prostředky, různými deodoranty, osvěžovači vzduchu, pohlcovači zápachu, vonnými svíčkami apod. Jsou to látky, které opět mohou mít alergizující účinky .

K dalším zdrojům VOC patří mimo jiné masti na bázi éterických olejů, šaty čerstvě vyzvednuté v čistírnách, šatní kuličky proti molům, čerstvé tiskoviny a některé kancelářské potřeby, jako jsou korektory nebo zmizíky, dále těsnění, pohonné hmoty v přilehlých garážích, uhlovodíky z kotelen a nátěry fasád.

Mnohé součásti vybavení domácností a stavebniny v sobě VOC mohou skladovat. Tak se například v kobercích ukládají takzvané nepolární VOC (benzol a jeho deriváty, benzín, chlorovaná organická rozpouštědla, tolueny a terpeny). Sádrokartonové stavební desky naproti tomu v sobě mohou dobře vázat vysoce polární VOC (estery octových kyselin, ketony a alkoholy). .

Vliv těchto látek má vliv na naše zdraví je závislý na jejich koncentraci zahrnuje bolest hlavy, podráždění nosu, očí, hrdla, ztráta koordinace, nevolnost až v těžších případech otrava. Těkavých organických látek je velké množství, ale u většiny z nich neznáme jejich účinek na lidské zdraví, zvláště u dlouhodobého styku s těmito látkami. Některé mají alergický, jiné toxický účinek, některé mohou být potenciálně karcinogenní, u směsí je možný synergický účinek .

Při úvaze nad údržbou vnitřního prostředí jsou zcela samostatnou kapitolou úklidové prostředky – tzv. bytová chemie. Patří sem čisticí, dezinfekční, deodorační a ošetřující prostředky, prací, čistící a ošetřující prostředky (např. aviváže) na textilie, na obuv, prostředky na nábytek, prostředky pro osobní hygienu, kosmetika, repelenty apod. ať už ve formě roztoku, spreje, gelu, abrazivního materiálu (prášek) nebo nějakého impregnovaného materiálu. Mnohý z těchto prostředků obsahuje chemikálie, které zatěžují vnitřní prostředí a mohou být škodlivé při přímém vdechnutí či působení na kůži. Je zapotřebí sledovat jejich složení a omezovat jejich používání. Typickým příkladem potenciálně problematických látek jsou chlor a čpavek a samozřejmě přidávané vonné či antibakteriální složky.

Ve vnitřním prostředí v této souvislosti platí několik základních pravidel:

• Mokrý stěr je vždy účinnější.
• Při luxování bychom měli používat kvalitní filtry a sáčky k vysavačům (HEPA filtry a mikrofiltry), po vyluxování a při luxování prostor větrat. To platí zvláště v případě, že členem rodiny je alergik.
• Všeho moc škodí, což platí zvláště při používání úklidových, čistících a antibakteriálních prostředků a i zde se musí dodržovat pravidla o větrání.
• Stejně je nutno ve vnitřním prostředí přistupovat k drobným opravám (používání tmelů, barev lepidel …. ).
• Nový, dražší, reklamou nabízený navoněný čisticí prostředek nemusí zaručovat lepší výsledek, časem prověřené metody (ocet, sůl, citrónová voda, jedlá soda, mýdlo) jsou většinou stejně dobře použitelné a šetrnější.
• Všechny tzv. „osvěžovače“ vzduchu, deodoranty, vonné tyčinky, esence, svíčky přinášejí do vnitřního ovzduší další, většinou organické látky. I u produktů, které se mohou na první pohled zdát bezpečné (svíčky, tyčinky, vonné esence), sledujte jejich složení. Neměly by obsahovat látky, jako je formaldehyd, benzen nebo toluen, protože ty by se společně s vůní dostávaly také do vzduchu.

Samostatnou kapitolou jsou květiny, které zvyšují dobrý pocit (Well Being - subjektivní pocit životní pohody), zachytávají prachové částice a pomáhají odstraňovat organické látky, ale u řezaných květin mohou být problémem pylové alergie. Květiny dále produkují vodní páru (tím zvyšují vlhkost, což ale je často spíše přínosem), terpeny, pachově postižitelné látky, mykotoxiny, části hub, mohou být i zdrojem pesticidů (hnojiva/zálivka) a v noci CO₂. Ani jedno ovšem není pro zdravého člověka problémem .