Územní ochrana přírody a krajiny

Územní ochrana přírody a krajiny

Obecná územní ochrana

Tento druh ochrany je zaměřen zejména na ochranu krajiny jako celku a poskytuje tak zákonnou ochranu celému území České republiky. Využívá k tomu níže uvedené nástroje. Kromě podpůrných, krajinotvorných programů (např. Program péče o krajinu, Program revitalizace říčních systémů), jsou to zejména: - územní systémy ekologické stability - významné krajinné prvky - krajinný ráz - přírodní parky - přechodně chráněné plochy - ptačí oblasti - dřeviny rostoucí mimo les

Zvláštní územní ochrana

Zvláštní územní ochranou se rozumí přísnější režim ochrany, vztažený na konkrétní území s vysokou přírodní hodnotou a s přesným plošným vymezením. Předmětem zvláštní územní ochrany přírody a krajiny je soustava zvláště chráněných území. V České republice ji vytváří šest základních kategorií, každou z nich zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny zvláště vymezuje a určuje základní pravidla jejich využívání i managementu. Existují dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ). Jedná se o velkoplošná zvláště chráněná území (VZCHÚ) a maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ). Zvláště chráněná území pokrývají 15 – 16 % z celkové rozlohy České republiky.

Se vstupem do Evropské unie vyvstala povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000, která jsou již také zakotvena v zákoně. - Do VZCHÚ spadají dvě kategorie: národní parky a Cháněná krajinná oblast - Do MZCHÚ spadají čtyři kategorie: národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky - Do soustavy NATURA 2000 spadají dvě kategorie: Evropsky významná lokalita (EVL) a Ptačí oblast (PO)

Zdroje a reference

• Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
• Webové stránky Ministerstva životního prostředí
• Webové stránky Agentury ochrany přírody a krajiny

Autor textu a datum aktualizace

--Luboš Bartoš 12. 09. 2015, 22:57 (CET)