Používání zábavné pyrotechniky v obci

Co říká zákon?

Zákon 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě

§ 21

Podle §21, odst. 2) zák. 61/1988 Sb. se tento zákon vztahuje také na pyrotechnické výrobky a výrobky obsažené v odst. 1 (výbušniny), pokud mohou výbuchem ohrozit bezpečnost osob a majetku.

[1]

Osobami bez zvláštní kvalifikace smí být běžně používána tzv. zábavní (nikoliv „zábavná“, jak je často uváděno i v obecních vyhláškách) pyrotechnika splňující parametry pro toto běžné použití. Podmínkou je dodržení ustanovení zákona č. 61/1988 Sb. a prováděcích předpisů, které tuto oblast upravují, bezpečnostních pokynů a návodu k použití. Vzhledem k tomu, že neregulované odpalování pyrotechniky může obtěžovat a rušit občany, a také domácí zvířata, zejména hlukem, jsou za účelem omezení této činnosti vydávány obecní vyhlášky.

Tato obecní vyhláška má pak charakter závazného předpisu a její dodržování kontroluje a vymáhá a přestoupení postihuje obec v samostatné působnosti prostřednictvím obecní nebo městské policie. Situace je však složitá díky řadě nálezů Ústavního soudu, které v konkrétních případech konstatovaly, že obec není kompetentní daným způsobem tyto podmínky zpřísnit nad rámec obecně platných právních předpisů.

Klasifikace pyrotechnických výrobků (PV) je uvedena v Příl. č. 1 vyhlášky ČBÚ č. 174/1992 Sb. Klasifikace je založena na 4 třídách PV označovaných římskými číslicemi odstupňovaných podle nebezpečnosti:

  • Třída I - prskavky, pistolové kapsle, bouchací kuličky, vystřelovací konfety, atp.
    • mohou být prodávány i osobám mladším 18 let, pokud to nezakazuje návod.
  • Třída II - římské svíce, fontány, gejzíry, petardy, barevné dýmy, rakety se světlicemi, bengálské ohně
    • mohou být prodávány jen osobám starším 18 let.
  • Třída III - malé italské pumy, dělové rány, ohňopády, rakety a vystřelovací efekty, velké japonské slunce
    • mohou být prodávány jen osobám s kvalifikací odpalovače ohňostrojů.
  • Třída IV - létavice, dělové rány ohňostrojné, italské pumy, kulové pumy

Stán­kový prodej je možný jen u výrobků třídy I! Stánkovým prodejem se rozumí prodej v objektech, na jejichž výstavbu není zapotřebí stavebního povolení.


Velmi důležité je ustanovení §8, odst. 8) vyhlášky č. 174/1992 Sb., které zakazuje používání PV II a III třídy v uzavřených prostorách, v blízkosti kostelů, nemocnic, dětských zařízení, domovů důchodců, škol, ozdravoven a při sportovních akcích (to neplatí pro PV třídy II používané pro účely filmu, televize a divadla).

Nařízení vlády č. 148/2006 Sb. stanovuje hygienické limity hluku vč. impulsního hluku z odpalování výbušnin ve vnitřním prostoru staveb.

§127, odst. 1) Občanského zákoníku ukládá každému vlastníkovi věci povinnost jednat tak, aby své sousedy neobtěžoval mimo jiné nadměrným hlukem.

Odpalování PV a s ním související hluk je tedy předmětem legislativy v oblasti výbušnin, ochrany zdraví před hlukem a také obecně občanského práva. Do úplného výčtu ještě patří úprava předpisy o požární prevenci, ale tato oblast již není relevantní k problematice veřejného pořádku a hluku.

Ve snaze ochránit občany před nadměrným hlukem z používání PV, přijala řada obcí vyhlášky zakazující zcela používání zábavní pyrotechniky v obci, nebo omezily její používání jen na určité dny (vánoční a novoroční svátky). Obce při tom využívaly své možnosti dané jim Ústavou a také zákonem o obcích, podle kterých „zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky“. Řídí se přitom jen zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. I obecně závazné vyhlášky proto musí být v souladu se zákony a s obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení.

Dne 16.12.1993 nap­říklad nabyla účinnosti obecní vyhláška č. 22/1993, o zákazu používání zábavné pyrotechniky vydaná Městským zastupitelstvem v Šumperku. Tato vyhláška zakazovala používání zábavní pyrotechniky na celém území města s výjimkou 31.12. a 1.1. Na návrh podaný dne 17.2.1999 před­nostou okresního úřadu v Šumperku tuto vyhlášku zrušil Ústavní soud svým Nálezem č. 216/1999 , který nabyl účinnosti dne 1.10.1999. Jako odůvodnění svého rozhodnutí uvádí NS skutečnost, že obec příslušnou vyhláškou nadměrně regulovala problematiku, která je dostatečně řešena v rámci výše uvedené legislativy a překročila pravomoc samostatné působnosti města.

V řadě měst byly pak na základě tohoto nálezu a z různých dalších podnětů rušeny obecně závazné vyhlášky upravující prodej a používání pyrotechniky s tím, že v případě porušování platných zákonů a prováděcích předpisů bude postupováno podle přestupkového zákona.

Za průlomový je považován Nález ÚS č. 486/2006, který zamítá návrh ministerstva vnitra (MV) na zrušení obecně závazné vyhlášky města Nový Bor č. 14/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na veřejných prostranstvích. MV navrhovalo zrušit tuto vyhlášku prakticky ze stejných důvod, jako ve výše uvedeném případě města Šumperka. Vyhláška zcela zakazovala provádění pyrotechnických efektů a ohňostrojů v památkové zóně města Nový Bor. Ústavní soud však nedal navrhovateli za pravdu a potvrdil právo obce na vyloučení určitých činností z památkové zóny města v širším zájmu, než jen z důvodu ochrany bezpečnosti a veřejného pořádku (ochrana majetku v jeho kulturně – sociální dimenzi). Z těchto dvou odlišných případů je zjevné, že záleží na kontextu v příslušné obecní vyhlášce a na úrovni a způsobu jejího zpracování.

Situace se skutečně liší podle jednotlivých měst a obcí. Tam, kde neexistuje obecní vyhláška, řídí se pravidla o používání PV a ochraně před hlukem zákonem č. 61/1988 Sb., vyhláškouč. 174/1992 Sb., nařízením vlády 148/2006 Sb. a Občanským zákoníkem. Tam, kde je přijata příslušná obecní vyhláška, může být její přestoupení pokutováno obcí podle zákona o přestupcích (200/1990 Sb.) ve znění pozdějších změn a doplnění). Kontrolu dodržování vyhlášek a obecně platných právních předpisů v souvislosti s PV provádí městská/obecní policie.

Strážníci mohou postihovat používání zábavné pyrotechniky jako přestupek dle zákona č. 200/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů: proti veřejnému pořádku – např. rušení nočního klidu § 47/1b proti občanskému soužití – jako schválnost § 49/1c proti veřejnému pořádku v obecní samosprávě podle § 46/2 V případě, že strážník zjistí prodej II. a III. třídy nebezpečnosti zábavné pyrotechniky při stánkovém prodeji, oznámí tuto skutečnost Českému báňskému úřadu jako podezření z porušení Vyhlášky Českého báňského úřadu 174/1992Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi

Ať již existuje obecní vyhláška nebo ne, k okamžitému zásahu proti rušení klidu odpalováním PV třídy II a vyšší, je kompetentní městská/obecní policie. Prodej a používání PV třídy I („bouchací kuličky“) je prakticky neregulován a může být postihován jen na zcela obecné úrovni.

Doplňkové údaje:

Situace je opravdu různá v jednotlivých městech a obcích:

  • V Praze například platí vyhláška č. 42/1999, která zcela zakazuje používání PV mimo několik málo vyhrazených oblastí a mimo 1.1. a 31.12. Tato přísná vyhláška řeší samostatně pouze problematiku PV a je vydána na základě § 44, odst.3, písm. a) zákona 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.
  • V Brně je problematika součástí komplexní vyhlášky č. 10/2001 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Tato vyhláška jen o něco rozšiřuje obecný výčet míst, kde nesmí být PV používána podle zákona.
  • V řadě měst a obcí byly vyhlášky upravující používání PV zcela zrušeny a problematika je řešena podle obecně platných právních předpisů.

Související předpisy

  • Zákon 61/2001Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě
  • Zákon 40/1964Sb., občanský zákoník
  • Vyhláška ČBÚ 174/1992Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi
  • Nařízení vlády 148/2006Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací