Vliv záření z mobilních telefonů a sítí na zdraví člověka

Vysílače i telefonní přístroje používané v mobilních telekomunikačních sítích vyzařují elektromagnetické záření. Toto záření má vliv na tkáně živých organismů. Účinky dlouhodobé expozice tkání elektromagnetickému poli jsou stále předmětem zkoumání. S jistotou lze tvrdit, že elektromagnetické záření v dávkách získaných z mobilních komunikačních zařízení má schopnost tkáň zahřívat. Další účinky jsou nespecifické, nebo nedostatečně prokázané.

Na mezinárodní úrovni byly v roce 1999 radou Evropy a Světovou zdravotnickou organizací přijaty směrnice zpracované Mezinárodní komisí pro ochranu před neionizujícím zářením. Směrné hodnoty jsou dnes součástí národních legislativních opatření a jejich dodržování zaručuje bezpečnost obyvatel před účinky neionizujícího záření přinejmenším v rámci současného stupně jejich poznání.

Způsoby ochrany zdraví obyvatel před elmag. zářením a elmag. poli jsou zakotveny v Nařízení vlády ČR č. 480/2000 Sb. ze dne 22. listopadu 2000, o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Problematika spadá do resortu Ministerstva zdravotnictví a prakticky se jí zabývá Národní referenční laboratoř pro neionizující záření.


Elektromagnetické záření zahrnuje záření γ a rentgenové záření. Tyto dvě formy s mimořádně vysokou frekvencí a mimořádně krátkými vlnami současně, patří do skupiny ionizujících záření spolu s korpuskulárním zářením (částicovým) – α, β, neutrony, protony – a jejich problematika je řešena v rámci ochrany před ionizujícím zářením.

  • Dále do kategorie elektromagnetického záření patří celá skupina typů záření označovaných jako„neionizující záření“ (od záření ionizujícího se toto záření liší tím, že není schopno ionizovat atomy a molekuly):
    • laserové záření
    • ultrafialové (UV) záření
    • viditelné světlo
    • infračervené záření
    • rádiové vlny – radiofrekvenční (RF) pole, od mikrovln po velmi dlouhé vlny
  • Do příslušné problematiky jsou dále zahrnuta elektrická a magnetická pole (EMF) vytvářená elektrickými zařízeními:
    • pole s vyšší frekvencí (nad 30 kHz) – slaboproud, obrazovky
    • nízkofrekvenční pole
    • pole s frekvencí distribuční energetické sítě 50/60 Hz
    • pomalu proměnná a statická pole

Mobilní sítě – telefony a vysílače základnových stanic – vytvářejí radiofrekvenční (RF) elekromagnetické pole (EMF). Počátkem devadesátých let převažovaly analogové technologie přenosu signálu, v současné době jsou mobilní sítě osazeny digitální celulární technologií GSM (Global Systém of Mobile Communication). Tato technologie pracuje principálně ve dvou pásmech 900 MHz a 1800 MHz. Městské aglomerace jsou dále částečně pokryty signálem v pásmech odlišných frekvencí (např 02 CDMA technologie 450 MHz – na této frekvenci pracovala i původní analogová síť Eurotel).

Na mezinárodní úrovni je nejvýznamnější autoritou pro oblast EMF Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením (ICNIRP). 8. 6. 1999 schválila rada Evropy směrnice pro expoziční limity pro EMF a neionizující záření, zpracované ICNIRP zhruba pro pásmo 0 Hz – 300 GHz. Tyto směrnice v témže roce schválila i Světová zdravotnická organizace (WHO). Všechny zúčastněné subjekty přijaly na základě rozsáhlých analýz předložených ICNIRP předpoklad, že při dodržení směrných limitů nehrozí žádná zdravotní rizika pro člověka. Směrné hodnoty přijaté radou Evropy a WHO byly dále postupně přebírány řadou národních legislativních norem, což platí i pro Českou republiku.

Nej­významnější domácí autoritou pro neionizující záření a EMF je Národní referenční laboratoř (NRL) pro neionizující záření. Laboratoř nepublikuje žádné studie o vlivu elmag. záření z mobilních sítí a telefonů, pouze vydává informace pro veřejnost o výsledcích své odborné činnosti. Udržuje si pozici nezávislé měřící laboratoře. Jejím úkolem je například měřit a počítat intenzitu elmag. záření v okolí základnových stanic GSM (BTS – Base Transceiver Station).

Základní limity jsou vyjádřeny veličinou SAR (Specific Absorption Rate) – Měrný absorbovaný výkon – vyjádřenou ve watech na kilogram tkáně (W/kg). V Příloze 1. Části 2. Nařízení vlády ČR č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením jsou uvedeny nejvyšší přípustné hodnoty SAR pro hodnoty frekvencí mezi 100 kHz a 10 GHz, tedy radiofrekvenčních vln. Tyto limity jsou rozčleněny na zvlášť na SAR pro celé tělo (0,08 W/kg) a zvlášť na kterýchkoliv 10g tkáně – 2 W/kg (hlava a trup, paže, předloktí, stehna, bérce), resp 4 W/kg (ruce, zápěstí, chodidla, kotníky). Limitní hodnoty jsou nastaveny na cca 50× nižší úroveň, při které by mohlo dojít k ohrožení zdraví. V USA a Austrálii je hodnota SAR udávána na 1gram tkáně. Na tuto skutečnost je třeba brát ohled při vyhodnocování údajů o konkrétním telefonu.

Limitní hodnoty jsou definovány jako průměrné hodnoty z 6 minutového období expozice záření. Tento fakt souvisí s dobou, po kterou trvá zvýšení teploty těla během vystavení RF záření. Tkáň tedy může být exponována i vyšším hodnotám, pokud průměr za libovolné šestiminutové období bude nižší nebo roven limitní hodnotě.

Testovací procedury, kterými se stanovují hodnoty SAR u konkrétních mobilních telefonů jsou součástí Evropských standardů (EN). V r. 2001 byl publikován Evropský standard EN 50361) vyvinutý CENELEC (Evropským výborem pro elektrotechnickou standardizaci), který definuje testovací proceduru pro mobilní telefony. Standard EN 50360 určuje kritéria pro vyhodnocení shody je součástí evropské směrnice harmonizující požadavky na koncová radio-telekomunikační zařízení s průměrným výkonem nad 20 mW.

Měření SAR se provádí na modelech hlavy dospělého muže. Dutina uvnitř schránky je vyplněná tekutinou, která má obdobné vlastnosti jako lidská tkáň. Testování přístrojů ukazuje, že zásadní vliv na měrný absorbovaný výkon tkání má anténa telefonu. Jiné hodnoty SAR byly obecně naměřeny u modelů s integrovanou anténou (skrytou uvnitř přístroje) a externí anténou. Na základě tohoto poznatku byla vyvinuta stínící pouzdra na telefony, které část záření směřujícího k hlavě odstíní (viz dále).

Na přelomu roku 1999 a 2002 bylo zpracováno několik souvisejících studií z iniciativy Světové zdravotnické organizace. Za posledních cca 15 let, kdy jsou ve větší míře mobilní sítě v provozu, vznikla celá řada dalších studií o vlivu záření na lidskou tkáň, často s protichůdnými závěry. Výzkumem se zabývají specialisté na patologickou fyziologii a neurologii.

Například v roce 2005 byl Britskou agenturou ochrany zdraví publikován souhrnn nejnovějších publikovaných zpráv o vlivu mobilních telefonů na lidské zdraví z let 2000 – 2004 (Z J Sienkiewicz a C I Kowalczuk, National Radiological Protection Board UK – NPBR UK). Tato zpráva shrnuje závěry a doporučení 26 odborných studií. Tyto studie lze rozdělit na případové epidemiologické studie, kdy jsou využívána data o vyšetřovaných skupinách obyvatel a studie „in vitro“, kdy je zkoumán účinek záření na jednotlivé buňky na molekulární úrovni.

Závěry některých epidemiologických studií znějí varovně. Například švédská případová studie (Lönn et al, 2004) nalezla zvýšené riziko vzniku neurinomu akustiku (zhoubný nádor sluchového nervu) u lidí používajících mobilní telefon po dobu deseti a více let. U osob používajících telefon kratší dobu nebyla žádná korelace nalezena. Některé další studie nalezly závislost míry rizika na věkové skupině, přičemž při zkoumání rizika vzniku nádorových onemocnění mozku při jednostranném používání mobilního telefonu bylo nejvyšší riziko nalezeno ve věkové skupině 20 – 29. let (Poradenská skupina pro neionizující záření NPBR UK, 2003).

Studie in vitro (VERUM foundation, 2004) zkoumala účinky záření na řadě typů buněk a soustřeďovala se na jevy jako buněčná proliferace (dělení), poškození chromozómů a řízená buněčná smrt, stejně jako na genetické a bílkovinné profily buněk. Zkoumání nevedlo k jednoznačně prokazatelným pozitivním výsledkům, nicméně některé výsledky naznačují, že určitý způsob ozáření může vyvolat poškození genetické výbavy u určitých typů buněk. Podle této studie jsou účinky velmi specifické, a to jak s ohledem na podmínky vystavení buněk záření, tak na vlastní druhy buněk. Některé jevy se vyskytovaly jen u určitých typů buněk a u jiných nikdy. Některé výsledky bylo možné získat opakovaně v různých laboratořích, jiné se reprodukovat nepodařilo. Některé jevy se navíc vyskytovaly jen u určité hladiny záření, a nikdy ne u nižší nebo vyšší úrovně. Kritické zhodnocení těchto výsledků zpochybnilo vůbec význam in vitro výzkumu v této fázi zkoumání účinků RF záření (Švédský úřad pro radiační ochranu, 2004).

Jedinými zcela prokazatelnými účinky na lidskou tkáň jsou tedy účinky tepelné, které jsou brány v úvahu při stanovení směrných limitů, které jsou v současné době nastaveny poměrně přísně. Další nespecifické účinky, které jsou předmětem zkoumání nejsou dostatečně prokázány, nicméně, pokud existují a mají vliv na lidské zdraví, jejich význam roste s dobou expozice záření. Čím kratší dobu je mobilní zařízení používáno, tím nižší je pravděpodobně riziko dalších potenciálních zdravotních důsledků.


Vykricnik.gif Z hlediska předběžné opatrnosti omezte dobu používání mobilního telefonu (resp. dobu, kdy je telefon přiložen k hlavě) na nezbytné minimum.


Doplňkové údaje:

  • Při nákupu mobilního telefonu je vhodné preferovat modely s integrovanou (skrytou) anténou.
  • Používat „malé handsfree“ (sluchátko propojené s telefonem drátově či bezdrátově). Šíření elmag. vlnění prostřednictvím kabelu je možné eliminovat feritovým izolátorem)
  • Pou­žívat „velké handsfree“ (v osobních automobilech)
  • Pou­žít odstíněná pouzdra. Je možné zakoupit stínící vložky do pouzder na mobilním telefonu. Pokud je však odstínění přílš důkladné, může jej telefon kompenzovat zvýšením výkonu.


Pokud jde o vysílače:

Splnění hygienických norem záření je podmínkou pro jejich provoz a je ověřováno především prostřednictvím technických výpočtů. Dávky záření z vysílače jsou za běžných okolností mnohem nižší než příkon z mobilního telefonu. Vliv záření z antény BTS se zvyšuje až v její bezprostřední blízkosti (vzdálenost několika m v horizontální rovině).

Další zdroje informací:

Související zákony a předpisy:

  • Nařízení vlády 480/2000Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením