Rybí přechody
Obsah
Rybí přechody
Rybí přechod je umělá stavba na vodním toku, která má za úkol zajistit rybám jejich přirozený pohyb při migraci (označujeme tak jejich tah do jiných míst v rámci jejich životního prostředí). Přechody se staví jako součást jiných vodních děl na toku (jezy, přehrady, hráze, malé vodní elektrárny, plavební komory), které by samy o sobě tok přehradily bez možnosti průchodu ryb. Hlavním důvodem výstavby přechodů je zachování života v řekách a jeho co možná největší různorodost. V České republice existuje na říčních systémech celá řada vodních děl, které brání přirozené migraci vodní organizmů, zejména ryb. Nejdříve byly přechody konstruovány pro lososovité ryby v souvislosti s jejich sezónní migrací – proudové tahy. Později se začaly stavět pro všechny skupiny ryb.
Podle konstrukce lze rybí přechody rozdělit:
- přírodě blízké (balvanité prahy a skluzy, zdrsnělé rybí rampy, tůňové přechody, obtokové kanály)
- technické (komůrkový, Denilův lamelový, štěrbinový, plavební komory a rybí výtahy)
- kombinované (s prvky obou předchozích)
Nejpoužívanější konstrukcí je štěrbinový rybí přechod. Je to v podstatě nakloněný žlab vybavený příčkami nebo výstupy různého tvaru. Podle umístění v rámci vodního díla:
- v korytě toku jako součást vodního díla
- obtokové v okolním terénu (mimo překážku)
Dále se mohou dělit podle celé řady dalších vlastností a způsobů užití
Důležitými aspekty technických řešeními rybích přechodů je:
- výstup z přechodu do horní vody
- vstup do rybího přechodu z dolní vody
- výškové navázání na spodní hladinu
Jako základní požadavek pro návrh přechodu je nutno znát skladbu ryb, které žijí v konkrétní řece. Musíme také znát zákonitosti jejich migrací a nároky na průchodnost toku. Už v návrhu se přizpůsobuje hydrologickým podmínkám, které jednotlivé ryby potřebují (výška hladiny, rychlost proudění, sklon). Za nejvhodnější typ rybího přechodu je považován přírodě blízký obtokový kanál – bypass.
Parametry:
Průtok – základní parametr. Důležité je zabezpečení stálého průtoku.
Rychlost proudění – limitující faktor. Je důležité zabezpečit, co největší variabilitu průtoků v rámci přechodu. Klidová místa s co nejnižší rychlostí proudění vody.
Podélný sklon dna přechodů je doporučen u mimopstruhových vod 1: 20 a mírnější a u pstruhových vod 1:15 a mírnější.
Hloubka vody - je důležitá pro průchodnost a doporučuje se pro mimopstruhové vody variabilní od 80 do 50 cm a pro pstruhové vody variabilní od 50 do 30 cm.
Hladina vody v přechodu musí celoročně být na určité minimální výšce, kterou ryby potřebují.
Příčné řady balvanů – zajišťují dostatečnou hloubku. Kameny jsou skládány na výšku a vytvářejí štěrbiny v celé výšce vodního sloupce, kterými ryby proplouvají.
Rozdíl hladin – vytvoření příčnou řadou kamenů. U mimopstruhových vod je doporučen maximálně 15 cm a u pstruhových maximálně 25 cm.
Vrstva dnového substrátu – minimálně o výšce 25 cm. Zrnitost resp. hrubost substrátu může bát variabilní.
Další zdroje informací
- Soubor:Standardy-AOPK rybi prechody.pdf
- Úmluva o biologické rozmanitosti
- Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva)
- Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva)
- Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky
- Státní program ochrany přírody a krajiny
- Program Evropské unie – Losos 2000
- Akční plán na výstavbu rybích přechodů 2000 – 2010 (MZe a MŽP)
- TNV 75 2321 (752321) Rybí přechody
Související zákony a předpisy
- Zákon 254/2001Sb., o vodách a změně některých dalších zákonů (vodní zákon)
- Zákon 114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny