Revitalizace vodních toků

Výklad pojmu

Revitalizace vodních toku je obnova v minulosti nevhodně technicky upravených koryt (např. narovnání toků, prohlubování koryt) vodních toků směrem k původnímu, přírodě blízkému stavu. Takové technické úpravy byly prováděny především ve 20. století. Důsledkem bylo zrychlení odtoku povodňových průtoků a větší škody v níže položených územích. Při těchto technických zásazích byly nevratně zničeny cenné říční, potoční a mokřadní biotopy a výrazně se zhoršily podmínky pro samočištění vody. Revitalizační opatření nejsou pouze úpravy koryt toků (vytváření meandrů apod.) a zemní práce (geomorfologické zásahy), ale též odstranění příčin degradace prostředí (splachy hnojiv z polí), odstraňování nevhodné vegetace či dosadba vegetace původní i návrat původního typu obhospodařování (pastva, sečení atd.).

Cíle revitalizace:

  • náprava nevhodně provedených úprav
  • obnova přirozené funkce vodních ekosystémů
  • zvýšení retenčních schopností krajiny (zadržení vody v krajině)
  • zvýšení samočistící schopnosti toků
  • zvýšení stability vodního režimu snižováním rozdílů extrémních průtoků
  • náprava nevhodně provedených pozemkových úprav
  • náprava velkoplošného odvodnění
  • náprava nevhodného hospodaření na půdě
  • prevence hydrologického a zemědělského sucha

Důvody pro revitalizaci:

  • nevhodné úpravy vodních ekosystémů – např. narovnání toků, prohlubování koryt, atd.
  • likvidace malých vodních ploch (mokřadů) v důsledku meliorací
  • změna (původně retenční) funkce malých vodních nádrží
  • nevhodné hospodaření na půdě - výsadba nevhodných plodin, nevhodná orba (přes vrstevnice), likvidace remízků, mezí apod.

Autor

--Silvie Drabinová (diskuse) 30. 09. 2015, 22:38 (CET)