V podmínkách ČR se ani ty nejlépe izolované a komplexně navržené domy – pasivní domy neobejdou bez nějakého vytápěcího systému. K vytápění využívají teplo, které vydávají lidé uvnitř, spotřebiče a energii ze slunečního záření.

Je tedy otázka jakým způsobem sledovat spotřebu tepla nejenom při výpočtu, ale i v rámci užívání celého životního cyklu budovy a na co neopomenout.

V rámci užívání budovy je vhodné sledovat spotřebu tepla v rámci co nejdelšího časového období, což umožňuje porovnávat jednotlivé roky mezi sebou a meziročně také jednotlivé měsíce. Důležité je pravidelné sledování spotřeby tepla především po rekonstrukci nebo modernizaci, kdy celý systém je potřeba přizpůsobit uživatelům, aby byl co nejefektivnější.

Základem domácího „energetického managementu“ je pravidelné zapisování stavu všech měřidel: elektroměru, plynoměru a vodoměru a to minimálně v měsíční frekvenci.

Spotřebu za jednotlivé měsíce až roky je pak nezbytné odlišit podle účelu užití, tj. pokud je jeden společný zdroj pro vytápění i pro ohřev vody, pak ve výpočtech tyto hodnoty oddělit. A to buď podružným měřením, nebo jednoduchým výpočtem průměrné spotřeby tepla

na ohřev vody v měsících, kdy nebylo potřeba vytápět.

Dále je také nutné zahrnout do součtů i případné jiné zdroje energie - např. dřevo v domácím krbu apod. Tyto podklady jsou po srovnání tím nejlepším ukazatelem reálné efektivnosti řešení po rekonstrukci, modernizaci, a cesta pro maximální možné zvýšení účinnosti systému

i v případě optimalizace a regulace budovy.

V případě jednotlivých bytů v bytovém domě je řešením vlastní skříň, a tím je dána možnost zjištění jasné spotřeby v daném bytě a přesném přepočtu na cenu.

Vzhledem k tomu, že se pro splnění potřeby energie obvykle používají různé zdroje energie,

je potřeba používat přepočítací koeficienty, které umožňují vypočítat koncovou spotřebu

čili dodávku do domu v kWh.

Skutečné dopady, které provoz budovy vyvolává, vystihuje hodnota, až když dojde k přepočtu na primární energii, což je souhrn energie, který stojí na počátku celkové spotřeby souvisejících se získáním dané energie. U budov je ale zvyklé přepočítat tuto hodnotu na užitnou podlahovou plochu, přičemž se nepočítají plochy, které se v zimě ponechávají chladné. Výsledek je měrná primární spotřeba energie v kWh/m2a, kdy dnešní pasivní domy jsou realizovány i pod 60 kWh/m2a.

Regulace

Regulace tepla bývá nejlevnější cesta k úsporám, protože zajišťuje, aby teplo bylo jenom tam, kde ho chceme a aby ho nebylo ani moc ani málo.

Dříve když bylo v místnosti přetopeno, tak se otevřely okna, ale tento způsob je neefektivní, neekonomický a v dnešní době neobstojí. Základní funkcí regulace je tedy omezovat výkon topení na nutné minimum, aby se nepřetápělo. Čím lépe bude fungovat, tím méně paliva

se spotřebuje při stejném komfortu bydlení. Tato úspora se pohybuje okolo 5 až 15 %.

Základem je tudíž regulace celé soustavy, ale i na jednotlivých přístrojích.

Regulace kotle (zdroje)

Regulace zdroje tepla je úplný základ. Mění se výkon kotle např. přikládáním (četností přikládání), zjišťuje se interval zapínání a vypínání, což může zhoršovat účinnost, emise

i životnost kotle. Moderní kotle dokážou upravovat plynule výkon od 30 až do 100 %.

Regulace otopné soustavy

To zvyšuje komfort a snižuje spotřebu z důvodu, že topení pracuje pouze v době, kdy je teplo potřeba (tedy např. v noci nebo dopoledne je nastavena automatická regulace na nižší teploty). Podle předem nastaveného programu, je tedy topení zapínáno s pomocí teplotního a časového spínače ať pro celý dům nebo pro jednotlivé místnosti.

Další možností je na dálku si nastavit požadovanou teplotu před příchodem například pomocí mobilního telefonu.

Využití tepelných zisků v interiéru

Použití termoregulačních ventilů na otopných tělesech pomáhá vnitřním ziskům (od slunce příp. činností v domě) zastavit přívod topné vody do těles. To nastane ve chvíli, kdy teplota v dané místnosti přesáhne nastavenou hodnotu.

Bez TRV se vytápění nepřeruší a nespokojený uživatel půjde otevřít okno, což je přesně pravý opak úspor energie.

Výhoda je regulace každého otopného tělesa nezávisle na sobě v závislosti na využití místních solárních a vnitřních tepelných ziscích. Nevýhodou je možnost neodborných zásahů

příp. odcizení v případě veřejných prostor.

Vyvážení otopné soustavy

Mezi přívodem a zpátečkou každého tělesa by měl být stejný rozdíl teploty. To je úkol pro topenářskou firmu. Pokud tomu tak není je potřeba změnit velikost otopných ploch nebo průtoky topné vody jednotlivými částmi soustavy.

Pokud je soustava špatně vyvážena, jsou některé místnosti přetápěny a jiné nedotápěny a přebytky tepla jsou v lepším případě zachytávány TRV, což vede zase ke škrcení průtoky teplé vody.

Legislativní požadavky

Podle zákona o hospodaření energií (zákon 406/2000Sb., zákon o hospodaření s energií) je nutno vybavit vytápěcí systémy v bytech s regulací, která umožní využít solární a vnitřní tepelné zisky, regulací tlakové diference.

V praxi to znamená osadit radiátory termostatickými hlavicemi. Tato povinnost neplatí pouze pro domy, které užívá výhradně jejich vlastník. Vztahuje se tedy nejen na bytové domy, ale i na rodinné domy, kde jsou pronajaté prostory. [cit 18]

Shrnutí

  1. Pro správné výsledky měření tepla je potřeba provést rozdělení spotřeby podle způsobu užití
  2. Vždy je potřeba zajistit měření ve fyzikálních jednotkách – v závislosti na energii použité pro vytápění (elektřina, plyn, biomasa)
  3. Projektant systému vytápění musí správně hydraulicky vyregulovat navrženou otopnou soustavu
  4. V případě rodinných domů je vhodné regulovat nejen výkon zdroje tepla, ale i jednotlivá otopná tělesa pomocí termostatických hlavic (u větších objektů je vhodné zavést i zónovou regulaci jednotlivých otopných větví)