Míra radonového rizika

Pro správné porozumnění jednotlivým aspektům radonového rizika je vhodné si na úvod stručně zopakovat základní fyzikální veličiny související se zářením, resp. jeho s jeho účinky na hmotu.

  • Vlastní intenzitu zdroje ionizujícího záření popisuje aktivita definovaná jako počet radioaktivních přeměn radionuklidu za sekundu. Jednotkou je reciproká sekunda (s-1 ) a měříme jí v Becquerelech (Bq).
  • Základní dozimetrickou veličinou, která charakterizuje účinky záření na látku je Absorbovaná dávka (D). Ta reprezentuje poměr střední energie předané ionizujícím zářením objemovému elementu látky a hmotnosti tohoto elementu. Vyjadřuje se v jednotce Gray (Gy) . 1Gray = 1 Joule energie předaný 1 kg látky.
  • Různé druhy záření mají různé biologické účinky. Aby bylo možno zohlednit tuto kvalitativní diverzitu, byl zaveden Jakostní faktor (Q) . Q je bezrozměrné číslo závisející na druhu a energii záření. Pro záření X (rentgenové), gama a beta je Q=1. Pro neutrony je Q=<2–10>, pro protony je Q=10 a pro záření α atom hélia) Q=20.
  • Součin Absorbované dávky (D) a Jakostního faktoru (Q) se nazývá Dávkový ekvivalent (H) . Vyjadřujeme jej v Sievertech (Sv). Dávka 1 Sv jakéhokoliv záření má stejné biologické účinky jako 1 Gy rentgenového záření, nebo záření gama, pro která je Jakostní faktor Q stanoven na hodnotu 1.

Efektivní dávka je hodnota dávkového ekvivalentu vztažená k časovému obodbí.

Podle České geologické služby je hodnota efektivní dávky z přírodních zdrojů průměrné světové populace 2,34 mSv ročně. Na této dávce se podílí 16% kosmické záření, 20 % gama záření ze země, 10 % radionuklidy z rozpadu v zemské kůře kromě radonu a thoronu a 54 % radon a thoron, přičemž podíl efektivní dávky vnitřního ozáření získané z vdechnutého vzduchu se podílí na celkové dávce z rozpadu radonu a thoronu 95 %. Celkově se přírodní zdroje podílí na ozáření populace cca. 88 %.

Další ozáření populace způsobují umělé zdroje. Ty zahrnují spad ze zkoušek jaderných zbraní a po Černobylské havárii, ozáření při práci, výpusti z jaderných zařízení, spotřební zboží a lékařské ozáření. Umělé zdroje se na celkové efektivní dávce podílí necelými 12 %, z toho lékařské zdroje (ozáření při vyšetření) tvoří naprostou většinu (11 %).

Vyhláška SÚJB 307/2002Sb., o radiační ochraně stanoví v §95, odst.1) směrné hodnoty o rozhodování o tom, zda mají být ve zkolaudovaných stavbách s obytnými nebo pobytovými místnostmi provedena dodatečná opatření. Pro vnitřní prostory zkolaudovaných staveb je takovou hodnotou aktivita 400 Bq/m3 resp. dávkový ekvivalent 1 mikroSv/hod.. V §95, odst. 2) je stanovena hodnota pro projektované a stavěné stavby, která činí 200 Bq/m3 resp. dávkový ekvivalent 0,5 mikroSv/hod. Tyto hodnoty jsou limitní pro přijatelné radonové riziko a jejich překročení musí vést k odpovídajícímu zásahu, jehož charakter se liší, podle toho jde-li o stavbu zkolaudovanou nebo o stavbu projektovanou či stavěnou.

Průměrná hodnota radioaktivity v bytech podle průzkumů z let 1993/1994 v České republice je 58 Bq/m3 . Průměrná hodnota se liší podle regionů. V tomto průzkumu nebyl nikde podíl bytů s objemovou aktivitou radonu překračující směrnou hodnotu 200 Bq/m3 vyšší než 6 %.

Případové kontrolní studie dále popsaly míru výskytu rakoviny plic při 100 Bq/m3 (polovina „zásahové“ úrovně pro novostavby v ČR) v různých zemích. Toto relativní radonové riziko vyjadřuje míru incidence karcinomu plic při dané expozici oproti kontrolní skupině. Hodnota relativního rizika (podle České geologické služby) pro ČR v roce 1999 byla 1,08.

Epidemiologické studie prokázaly, že expozice organismu nadprůměrné objemové aktivitě radonu zvyšuje riziko výskytu rakoviny plic o jednotky procent. Míra incidence rakoviny přitom kopíruje trend počtu výskytu onemocnění podle věku, kdy počet onemocnění v neexponované populaci po 35 roku věku začíná strmě vzrůstat. V exponované populaci tak v dané věkové kategorii onemocní o několik procent více osob, než v neexponované. Trend nárůstu onemocnění v závislosti na věku se přitom nemění.

I když je zapotřebí věnovat radonovému riziku odpovídající pozornost, je dobré se vyvarovat „radonofobii“. Zásahové směrné hodnoty podle vyhlášky SÚJB 307/2002Sb., o radiační ochraně jsou poměrně přísně nastaveny. Při mírně zvýšených hodnotách objemové aktivity radonu jsou tak na místě opatření (izolace, filtrace vzduchu, odvětrání), které riziko sníží na všeobecně přijatelnou hodnotu. Zvláštní pozornost si pak zaslouží situace, kdy jsou uživatelé bytů exponováni objemové aktivitě radonu v řádech mnoha set až (v extrémních případech) tisíc Bq/m3.

Mapy radonového indexu

Míru radonového rizika v konkrétní lokalitě v ČR je možné zjistit z map radonového indexu, resp. map radonového rizika (jde o rozdíl v nomenklatuře podle jednotlivých aktualizací platné vyhlášky o radiační ochraně). Mapy jsou zpracovány pro území ČR v měřítku 1:50 tis. Českou geologickou službou na základě vlastních dat a dat poskytnutých firmami sdruženými v Asociaci radonové riziko. Mapy jsou volně dostupné prostřednictvím internetu. V mapách se radonové riziko vyjadřuje třemi základními kategoriemi (nízké, střední, vysoké).

Dále je zde zavedená přechodná kategorie – nízké až střední riziko. V mapových podkladech jsou jednotlivé plochy zvýrazněny barevně. Mapy jsou orientační. Na jejich základě lze dovodit, že na konkrétním pozemku, ležícím v území ohodnoceném příslušným vyšším stupněm radonového rizika, bude pravděpodobnost hodnot objemové aktivity radonu nad zásahovou směrnou hodnotu 200 Bq/m3 v existujících objektech vyšší, resp. výrazně vyšší podle stupně ohodnocení. Je běžné, že v daném území ohodnoceném příslušným stupněm radonového rizika, spadá 20–30 % měření do jiné kategorie. Proto jediným vodítkem pro stanovení skutečné objemové aktivity radonu a tím i vyhodnocení expozičních rizik a přijetí odpovídajících opatření, je provedení cíleného radonového průzkumu v daném místě.

Zdroje a reference

Zákony a předpisy