Decibel

Výklad pojmu

Decibel [dB] je fyzikální jednotkanejznámější svým použitím pro měření hladiny intenzity zvuku, ale ve skutečnosti se jedná o obecné měřítko podílu dvou hodnot, které se používá v mnoha oborech. Ovšem není to jednotka soustavy SI, která je základem legálního měření v ČR. Jedná se o fyzikálně bezrozměrnou míru, obdobně jako třeba procento. Definice decibelu souvisí s objevením Fechner-Weberova zákona, že totiž lidské tělo vnímá podněty logaritmicky jejich intenzitě (i velké změny velkých podnětů způsobují jen malé změny počitků). Míra vytvořená v roce 1923 inženýry Bellových laboratoří původně sloužila k udávání útlumu telefonního vedení. Například pokles (útlum) o 3 dB u výkonu značí poloviční výkon, naopak zisk (zesílení) o 3 dB je dvojnásobný výkon.

Toto vyjadřování reality se uplatnilo zejména v akustice. Na pokusech s dobrovolníky se zjistilo, že průměrný jedinec začne vnímat zvuk, je-li v komoře hladina akustického tlaku p0 = 2 × 10−5 Pa.

Logaritmováním poměru zvukového tlaku a tohoto stanoveného nejslabšího slyšitelného zvuku vznikne relativní (bezrozměrné) číslo, jehož jednotka je označena jako bel. Běžně se ovšem pracuje s desetkrát podrobnější jednotkou decibel (odvozená pomocí předpony soustavy SI deci). Jednotka je pojmenována po skotském vynálezci, o kterém se až do roku 2001 mluvilo jako o vynálezci telefonu, A. G. Bellovi.


Mohly by vás zajímat i tyto pojmy